Váš příběh...napište nám

Má nemoc… 4.část

Děkující myšlenka…

Zažila sem nejlepší prázdniny ve svém životě!Splnilo se mi všechno o čem sem s otevřenýma očima snila když sem ležela v posteli a koukala do zdi nebo brečela.Každej den prázdnin se mi zdálo jak sen z kterého se nikdy nechci probudit.Celý můj život je teď takový,ale o prázdinách to bylo podtržené tou vůní sluníčka vody a svobody:-)Užila jsem si s přáteli, bylo to aji dost poučné.Zážitky nejsou jen dobré,ale i špatné.Ale pořád jsou to zážitky které bych s nikým nevyměnila.Potom přišla nabídka, nabídka na 10 happy days v Barredstawnu -Irsko kterou nam dětem léčeným nebo odléčeným v FN Brno umožňuje nadace krtek o které sem se již zmínila:-),byl to nejlepší zážitek mého života.Je to akce,která se pořádá pro děti s rakovinou nebo vylečené z rakoviny.Je to pro nás ráj na zemi.Bylo docela zvláštní až zarážející vidět kolik dětí z různých státu je nomocných.Tato hnusná nemoc je přítomná všude bohužel!Je to svět kde za jednu cigaretu letíte obratem domů!Což je fantastické pro nás kteří víme,že kouření škodí jak tějm co kouří tak těm jejich okolí tedy nám nekuřákům.. netvrdím,že všichni lidi co si prošli touto nemocí sou nekuřáci.Zdaleka ne!..ale dost jich takových znám a sem za ně vděčná:-)….vím,že mnozí lidé se chtějí této závyslosti zbavit a přeju jim hodně štěstí pač je lehké ukázat cestu k neřesti,ale cestu zpět už vám nikdo neukáže….Cítíla jsem se v Irsku svá jako nikdy v životě!Mnohokrát sem překonala sama sebe ,řekla jsem co si myslím a nebála se ,byl to jiný svět,jak kdybych se ocitla na jiné planetě.Když jsem přijela domů hodně sem přemýšlela.Teď dost často přemýšlím, od té doby co sem dostala šanci na normální život a snažím se ho žít:-), dost vzpomínám na děti které sou ještě pořád za těmi dveřmi…za dveřmi onkologie,oddělení kde se bojuje o život.Ještě si pamatuju jak sem se vždycky na ty dveře dívala když se za mnou zavíraly…vždy mě napadlo si zase tu ,ale ty to zvládneš a měla sem slzy v očích .Taky často myslím na kamarády a spolubojovníky z oddělení…jak se mají?Jsou všichni ok?Nebo už tu nejsou?Nevím proč přemýšlím nad tak chmurnýma myšlenkama.Taky si uvědomuji věci které sem dřív nevnímala,protože jsem si to dřív neuvědomovala.Například bych nikdy v životě nechtěla být rodičem který se dozví,že je jeho dítě nemocné.Musí to být asi nejhorší věc která může milující rodiče potkat.Obdivuju tyto lidi!Zaslouží si obdiv nás všech stejně jako jejich nemocné děti!Já osobmě obdivuju svoje rodiče obdivuju svou maminku kterou mám nejradši na světě a nikdy bych ji za nic nevyměnila,ale taky se musím přiznat že bych si své místo s ní taky nikdy nevyměnila ,protože bych to nezvládla.Je něco jiného být nemocný sám za sebe než se koukat jak trpí ti co máte nejradši.Radši bych byla nemocná sama než vidět někoho z nich!Mamka mi dodávala důvěru protože já sem věděla že mi věří,když byla se mnou věděla sem že zvládnu všechno!Každou takovou hroznou chvíli kterou sem prožila si ona prožila se mnou vždycky když to vidím před sebou tak ji vidím vedle sebe.Nikdy sem ji to neřekla ,ale v hlouby duše doufám,že ona to ví,vděčím ji za to že sem.Ikdyž sem na ni někdy protivná a drzá jako každý puberťák ,(teď si pubertu užívám spíš její dozvuky:-))tak tohle ve mě bude napořád a nikdy se to nezmění!Takže mami DÍKY :-*:-*:-*mtmmmr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *