Pětiletý Darek žije se svou maminkou Veronikou a dvojčetem – bráškou Denisem v Břeclavi. V dubnu loňského roku byla Darekovi zjištěna leukémie, se kterou se nyní léčí v brněnské fakultní nemocnici. Dareček společně s maminkou napsali Dobrým andělům dopis:
„Milý Dobrý anděli,
jmenuji se Darek, narodil jsem se společně s bráškou v říjnu 2009 ve 29. týdnu těhotenství. Měřil jsem 39 cm a vážil 1450g. Dnes je mi pět let a do loňského dubna jsem chodil společně s bráškou do školky a byl zdráv jako řípa. Kromě nějakého nachlazení a rýmy jsem byl zdravý kluk.
Koncem dubna jsem si zlomil ručičku a museli mi ji dát do sádry. A tím to všechno začalo. Byl jsem dost unavený, spavý, nic mě nebavilo, měl jsem teploty, modřinky a na krku se mi udělali malinké uzliny, jako kdyby mě štípl komár. Maminku na změnu v mém chování upozornili paní učitelky ve školce a doporučili, aby se mnou máma zašla k paní doktorce na odběr krve, kterou osobně maminka odnesla na hematologii a do hodiny jí volali zpět, že se mnou musí do Brna, kde nám jejich zjištění jen potvrdili. Tedy, že mám akutní lymfoblastickou leukémii. Pro mámu a celou naši rodinu to byl pořádný šok. Já jsem to nikterak nevnímal a dodnes nevnímám. Jen to, že musím jezdit s maminkou do nemocnice, kde mi dávají nějaké léky, abych se brzy uzdravil a mohl chodit opět do školky a dělat věci, které jsem dříve dělal bez nějakých zákazů …
Jelikož jsem silný kluk, zvládám léčbu bez větších komplikací. Hodně mi k tomu pomáhá má maminka a můj bráška Denisek, který chudáček tohle všechno z nás zvládá nejhůře. A to z toho důvodu, že když mi bylo nejhůř a musel jsem v nemocnici strávit víc jak týden, bráška putoval buď k tetě, nebo k babičce. Pokaždé to oplakal, protože mu bylo moc smutno.
Jsme totiž jak jeden, proto vše děláme společně. Nejraději spolu skládáme lego, puzzle, navlékáme korálky, malujeme si, hrajeme fotbal, jezdíme na odrážedle… Ale ze všeho nejvíce a nejraději vymýšlíme lumpárny a pereme se… 
Když je bráška ve školce a já doma, tak mám klid sám pro sebe a ten využiji díváním se na pohádky nebo české filmy. Z pohádek mám rád Pošťáka Pata, Požárníka Sama… Z českých filmů Četnické humoresky, Vesničko má středisková a filmy s Luďkem Sobotou… Ale je to už docela nuda, proto se už nemůžu dočkat, až budu moci zpátky do školky mezi děti. Jsem společenský typ a s každým jsem hned kamarád. Děti mi moc chybí…
V dubnu budu mít rok léčby za sebou a pevně věřím, že všechno to zlé je už za mnou a začne se mi blýskat na lepší časy i když vím, že mě ještě jeden rok léčby čeká.
Mě osobně se moc líbí poslední tato větička od Darečka…. P.S.: Já tu zákeřnou nemoc porazím. Nevzdávám se a budu bojovat až do konce… 🙂
zdroj:http://www.dobryandel.cz
