Naše maminka se jmenuje Zuzana. Vystudovala VŠCHT a pracovala v několika firmách, kde celou dobu aktivně používala počítač a různé PC programy. Byla vdaná a vychovala dvě děti. Maminka mluvila plynně anglicky a italsky a vedla kurzy angličtiny a italštiny.Jejím zájmem se později stala historie Prahy, kterou začala sama studovat a později i po Praze aktivně prováděla turisty, kterým popisovala bohatou historii v angličtině a italštině. Maminku si hned všichni oblíbili pro její neustálý úsměv a vřelou komunikaci s lidmi.Časem se začaly dít zvláštní věci, maminka se přestala umět vyjadřovat, trvalo ji dlouho, než byla schopna něco důležitého sdělit. Neuměla najít základní věci v počítači, se kterým předtím běžně pracovala. Několikrát po telefonu odsouhlasila nesmyslný telefonní tarif. Její syn si všiml, že začala hubnout a po krátkém pátrání zjistil, že si neumí uvařit.Tento stav trval pár let, protože na první pohled nebylo na mamince nic znát. Obavám syna nechtěl nikdo věřit, a bohužel ani maminka sama.Mezitím se podařilo maminku dostat k lékaři, respektive k lékařům, na různá vyšetření. V té době syn ještě studoval vysokou školu a vozil maminku po vyšetřeních. Než se dospělo k výsledkům od lékařů, maminku navštěvoval téměř každý den.Pak přišel výsledek, a to Alzheimerova choroba, což byla rána pro celou rodinu. Nikdo tomu nechtěl věřit, vždyť jí bylo teprve 53 let.O maminku se kromě milých pečovatelek nyní stará syn Michal s přítelkyní Eliškou, dcera Martina, maminky sestra Hanička a maminky kamarádka Zuzka.Nedávno se musely navýšit hodiny pečovatelek, bez kterých by se maminka neoblékla, nevzala si léky, nevyčistila zuby, neosprchovala, nenajedla a v poslední době ani nedošla na toaletu.Jelikož má naše maminka velmi nízký věk na Alzheimerovu chorobu, nebylo by jednoduché ji umístit do ústavu, kde by se mohla začít rapidně zhoršovat. Bohužel by nám to nedovolila ani finanční situace. Ale i přesto si přejeme maminku udržet co nejdéle v pohodě v jejím známém prostředí.Maminka má ráda svůj klid, kdy může vyjít na zahradu se svoji kočičkou a s milými pečovatelkami popíjet kávu, jít na výlet, nebo si jen tak povídat. Potřebuje každodenní společnost, aby nepřestala umět komunikovat a necítila se osamělá. Alzheimerova choroba není jen o zapomínání, je i o úzkostech, pocitech smutku, strachu a celkové dezorientaci v čase i mysli. Říká se, že Alzheimer krade nejen věci, ale hlavně duši.Aktuální situace si žádá navýšení hodin, kdy jsou pečovatelky s maminkou přes týden od rána do večera a toto pečování je potřeba zajistit i na víkendy, které již nejsme schopni pokrýt.Jedinou naší naději je teď tento nadační fond, ve který vkládáme velkou důvěru a doufáme, že se najde někdo, koho tento příběh alespoň trochu osloví. Zuzky rodina. Pomoc můžete přímo na odkaze zde:
