Jmenuji se Krištof a je mi 77 let a rakovina prostaty mi byla diagnostikována v roce 2009 poté, co jsem pozoroval první problémy s močením a četl článek o rakovině prostaty. Můj praktický lékař mě odeslal urologovi, který mi udělal test PSA a následně biopsii prostaty. Výsledky bohužel nebyly dobré. Byl jsem překvapený a vyděšený. Nemohl jsem uvěřit, že mám rakovinu. Urolog mi vysvětlil, že je možno vyčkat a pozorovat jak se bude nemoc vyvíjet a poté zakročit, nebo rovnou podstoupit radikální léčbu. Rozhodl jsem se pro operaci, i když se i nelíbily možné vedlejší účinky. Přesto se mi zdálo, že všechno je lepší, nežli jen čekat. Po operaci jsem podstoupil i radioterapii. O pár měsíců později jsem musel podstoupit ještě další operaci, tentokrát z důvodů problémů s močením. Šest měsíců trvalo, nežli jsem se dostatečně zotavil a byl schopen jít opět normálně na záchod.
Bohužel se mi nevyhnul ani další nežádoucí účinek prostatektomie kterým je impotence. Naštěstí jsem šťastně ženatý a má žena je chápající a milující bytost. Tento vedlejší účinek je samozřejmě nepříjemný, ale pro ní je důležité, že jsem se jsem se nakonec úplně zotavil a opět žiji plný zdravý život. Kdybych ale tenkrát své rozhodnutí odkládal a příznaky podcenil, dnes bych tu patrně nebyl. Proto bych rád vzkázal všem mužům, aby nepodceňovali prevenci. My muži se často vyhýbáme lékařům, i když cítíme, že něco není v pořádku, ale já doufám, že můj příběh pomůže váhajícím si k lékaři opravdu dojít.
