Vše o rakovině

Psychoonkologie v praxi

Kniha Psychoonkologie v praxi nabízí zájemci o psychoonkologii velmi podrobný, zároveň však ne mnohomluvný vhled do této disciplíny. Co je „psychoonkologie“? Ze samotného názvu by se zdálo, že jde o spojení psychologie a onkologie. Jde však o obor mnohem komplexnější. V jedné rovině se zabývá péčí o pacienty s nádorovým onemocněním, sleduje jejich psychické reakce na fakt onemocnění a nabízí psychoterapeutické přístupy. Kromě toho se stará i o rodiny a blízké těchto pacientů a také o lékaře a zdravotnický personál. Z jiného pohledu je to interdisciplinární obor, relativně mladý, který propojuje onkologii, imunologii, endokrinologii, psychologii a sociologii.

Jeden z autorů knihy Volker Tschuschke je vzdělán v několika oborech. Je doktorem přírodních věd, psychologem a psychoanalytikem. V současné době je univerzitním profesorem a vedoucím katedry lékařské psychologie v Kolíně nad Rýnem. Je znám výzkumnou činností v oblasti leukémie a transplantační medicíny. Kniha Psychoonkologie v praxi, napsaná ve spolupráci s dvěma dalšími odbornicemi v oboru, Gabrielou Angenendt a Ursulou Schütze -Kreilkamp, nabízí podrobnější popis psychických reakcí na fakt onkologického onemocnění a přehled psychoterapeutických postupů. Z tohoto pohledu se zdá být užitečnou příručkou nejen pro psychology, ale i pro lékaře a zdravotníky, kteří přicházejí do kontaktu s onkologickými pacienty a jejich rodinami. Faktem je, že až 39 % pacientů je traumatizováno sdělením diagnózy. Stejné množství trpí úzkostmi nebo manifestními depresemi souvisejícími s léčbou, které propuknou během samotného onemocnění nebo i po jeho skončení. Dnes již vycházíme z toho, že distres je spojen s nepříznivou prognózou. K redukci distresu a pro zlepšení kvality pacientova života jsou vhodné právě nejrůznější psychologické metody. V první řadě se jedná zejména o pochopení pacienta v jeho nemoci a o podporu při obnově kvality jeho života. Pokud to bude mít příznivý vliv vzhledem k době jeho přežití, tím lépe.

Důležité je porozumět pacientovým úzkostem a zredukovat je na „zdravou“ míru. K tomu často dojde již ve chvíli, kdy pacienta trpělivě vyslechneme nebo mu podáme dostatek informací o průběhu onemocnění a léčby. Tyto informace by měly být předávány takovým způsobem, aby pacient i přes svůj strach a rozrušení byl schopen porozumět tomu nejdůležitějšímu.

U nebezpečných a život ohrožujících onemocnění je komunikace obzvláště důležitá – a bohužel právě v této oblasti bývá pacient často zanedbáván. Mimo jiné to souvisí s tím, že ani nejbližší pacientovo okolí není na tak těžké nemocnění připraveno. Nejbližší příbuzní jsou často rovněž traumatizováni a projevují se u nich různé psychické symptomy. Pro většinu lidí je stále ještě velmi obtížné chovat se „normálně“ v souvislosti se závažným onemocněním člena rodiny nebo přítele. Často se tak všichni dostávají do začarovaného kruhu: člověk postižený rakovinou nechce rodinu a přátele „zatěžovat“ a rodina a přátelé chtějí nemocného „šetřit“, a proto se tématu rakovina velkým obloukem vyhýbají. Nezřídka postupně dochází k rozpadu vztahů, nemocný se stahuje do izolace, což posiluje deprese a úzkosti, a v některých případech pacient dokonce začne odmítat nutnou lékařskou terapii nebo následnou léčbu.

Témata, o kterých se někdy nesnadno hovoří i zdravým lidem, např. téma sexuality, jsou pro nemocné často tabu. Mnoho pacientů trpí následkem nutné terapie různými omezeními v sexuální oblasti, o kterých se často neodvažují hovořit ani s lékařem nebo terapeutem, natož pak se svým partnerem. Důsledkem je zhoršení kvality jejich života na mnoho dalších let. Odborníci tedy s pacienty s rakovinou nezbytně nutně musí hovořit o tělesných změnách způsobených tímto onemocněním, musí je informovat o možných omezeních a případně jim nabídnout odpovídající typ pomoci. V knize proto naleznete informace o změněné sexuální situaci pacientů po nádorovém onemocnění, výčet možných problémů a jejich případná řešení.

Zejména v konečné fázi onemocnění je kontakt s umírajícím pacientem a s jeho rodinnými příslušníky velmi náročný. Je tedy dobré vědět, jakými tématy se postižení zabývají především a jak můžeme jako lékaři, terapeuti nebo poradci postupovat, aby byla situace pro všechny zúčastněné pokud možno co nejlepší a „nejužitečnější“.

zdroj: www.lecba-rakoviny.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *