Minulý rok byl pro mě hodně vyčerpávající (hodně stresů v zaměstnání, stavba domu, časté nemoci syna …) a proto jsem se ani moc nepozastavovala nad tím, že jsem dost hodně unavená, že jsem po návratu ze zaměstnání totálně vycuclá. Bývala jsem i dost nervozní a někdy mě vytočily i úplné maličkosti. V srpnu jsem začala mít problémy se zuby – začal se mi klubat zub moudrosti, ve kterém byl zánět, ten se posléze přesunul i na další zoubky a problém byl na světě! Léčení trvalo asi tři měsíce, než mi lékařka nasadila ATB a bylo po problému a bolestech. Týden jsem měla pokoj, když mě jednou ráno začal strašně bolet krk. Nejdříve jsem si myslela, že jsem si krk namohla při cvičení, ale další den už jsem se nemohla zvednout z postele a další den se objevily vysoké teploty. Lékařka nejdřív nevěděla, co se mnou, tak mi nařídila klid, teplý zábal na krk, ale druhý den jsem u ní byla znovu, protože se mi dost přitížilo, takže mě poslala do nemocnice, kde zjistili, že mám v krční žíle velkou krevní sraženinu. V nemocnici jsem si pobyla dva týdny, pak jsem byla asi dva měsíce doma, kdy se můj zdravotní stav rychle zlepšoval, takže jsem se zase pomalu připravovala na návrat do zaměstnání. Jako důvod nemoci byla uvedena má nadváha (167 cm, 80 kg), kouření (1 cigareta denně) a antikoncepce. Já jsem se tím nijak nezabývala, lékařům věřím, takže jsem okamžitě přestala brát antikoncepci, přestala jsem kouřit a váha šla dolů celkem sama. Bylo mi čím dál lépe, ještě jsem si chtěla vyřídit ty klasické preventivní prohlídky, abych si nemusela v práci brát propustky nebo dovolenou. Hned v lednu jsem zajela na gynekologii, úplně v klidu jsem lékaři řekla, že mě pouze trochu pobolívá břicho, ale jinak je všechno O.K. On mi po prohlídce a ultrazvuku řekl, že všechno O.K. není a že musím do nemocnice kvůli silným zánětům. Až v nemocnici mi řekli, že mám zhoubný nádor na vaječníku a jinde po břiše různě velké cysty. Bylo mi, jak když mě praští kamenem. Říkala jsem si, že to není možné, vždyť je mi teprve dvaatřicet let!!! Dva týdny jsem ležela v nemocnici, kdy jsem podstupovala různá vyšetření – aby se ujistili, že nádor skutečně zhoubný je a taky už vlastně předoperační vyšetření, s tím vším jsem jela do Prahy na Vinohrady, kde mi potvrdili to, co už mi bylo řečeno dříve. Po čtrnácti dnech jsem jela do Prahy znovu – na operaci, která proběhla bez větších komplikací, jen jsem jela domů o pár kilo lehčí – museli mi odperovat kromě vaječníků a dělohy i slepé střevo a lymfatické žlázy v oblasti břicha a třísel. V březnu jsem začala s chemoterpií, první týden v červenci jsem absolvovala poslední dávku. Vůbec jsem netušila, co mě čeká, měla jsem hrozný strach, jak to všechno budu snášet. Po první dávce jsem čekala, co se bude dít, ale nedělo se nic. Byla jsem hodně vyčerpaná ještě z operace (bylo to dva týdny po operaci), ale únava pak najednou zmizela, nepříjemné pobolívání rány a břicha také, takže jsem druhý den plna optimismu vyrazila domů. Třetí den to přišlo – obrovské bolesti břicha, nohou, zad, nesnesitelné stavy na omdlení, závratě, únava … Po čtyřech pěti dnech bylo zase dobře. Další týden mi vyšly špatné krevní testy, rapidně mi poklesly stavy červených i bílých krvinek, takže jsem musela brát lithium a vitamín B6, ale za další týden se vše upravilo, takže jsem po třech týdnech od podání první dávky mohla znovu nastoupit na další chemoterapii a tak se to opakovalo po každé dávce – měla jsem jich celkem šest. Teď mám menší pauzu, ale hned začátkem září musím na různá vyšetření – krevní testy, CT …, tak se uvidí, jak na tom jsem. Cítím se dobře, jen to noční pocení a návaly mě dost znepříjemňují život a taky jsem zase nabrala svá ztracená kila, takže jsem na stejné váze jako kdysi. Teď se musím poohlédnout po nějakých dietnějších receptech a potravinách, ale jinak jsem naprosto v pohodě. Věřím, že budu v pořádku a budu moct se svým desetiletým synem a manželem zase jezdit na kole, plavat, chodit na procházky s naší krasavicí labradorkou Bárou, cvičit jogu … Už se na to moc těším! Zdravím všechny marody i zdravé a všem vzkazuji – nepřehánějte to s prací, buďte v klidu a v pohodě, skutečně je pravdivé to otřepané rčení, že „když nejde o život, jde o h….!!!
Děkujem za příběh…
