Váš příběh...napište nám

Zuzana a její „prsavsupliku“

Ahoj,jmenuji se Zuzana, je mi 41 let a od dubna 2018 se léčím s rakovinou prsu.

Zuzana

Ale pojďme  hezky od začátku.V únoru 2018 večer při sprchování jsem si nahmatala bulku v pravým prsu. Zatím jsem nepropadala panice protože mě před dvěma lety diagnostikovali na stejném místě cystu a tak jsem sama sebe ujišťovala, že to nebude nic vážného, prostě jen zvětšená cysta. Přeci „Já nemůžu mít rakovinu“, říkala jsem si v duchu. Já, která se snažila zdravě jíst, sportovat, nekouřila. Ale hlavně jsem zdravotní sestra a nás zdravotníky se to netýká…Jak běžel čas, prso začalo bolet a tím, že jsem vždy měla menší prsa bulka začala být viditelná i když jsem jen ležela na zádech. To už ve mě začal hlodat červík pochybností a tak jsem se objednala na sono vyšetření dřív /plánovaná kontrola byla v květnu/. Termín jsem dostala na 21. březen, tedy na den svých 40. narozenin. Tam už se to paní doktorce nelíbilo a rovnou mě objednala na mammograf a biopsii. Stále jsem věřila, že to bude dobré. Pravdou ale je, že už jsem tak trochu cítila jak to dopadne…Dopoledne 5.4. jsem si šla pro výsledek biopsie ještě v dobré náladě hlavu plnou myšlenek  na odpolední běh a nevěřila svým uším, když mě doktor  na Obilném trhu zděloval diagnozu. Máte rakovinu. Bohužel, ve všech třech vzorcích se potvrdili nádorové buňky. Zhroutil se mi svět, bezmoc a beznaděj co jsem cítila se nedá ani popsat. První myšlenka byla co dcery, jak to celé dáme…?! První reakce manžela když se dozvěděl výsledek byla: „neboj, to dáme“ byť jsme nevěděly co nás čeká, protože onkologické onemocnění je hlavně o psychice. Tím, že jsem máma, bylo pro mě důležité, aby se holky o nemoci dozvěděly ode mě a ne od někoho cizího. Nebudu lhát, říct takovou zprávu někomu blízkému  a zejména dětem byl pro mně hodně emotivní a vyčerpávající zážitek. V počátku své léčby jsem se seznámila s Janou. Jana je o pár let starší než já a v té době zrovna dokončila léčbu carcinomu prsu na Žluťáku. Z našeho prvního setkání si moc nepamatuji, byla jsem pořád v šoku z výsledku biopsie. Ovšem její větu: „Teď je to na tobě jak to celé dopadne, když se rozhodneš žít, budeš žít, když se rozhodneš umřít, umřeš“ si ale pamatuji velice dobře. A tak jsem si z téhle své  nemoci udělala „Kámošku“ s kterou jsem mluvila a přemlouvala jí, ať už jde někam jinam.Byla noc, měla jsem po 2. chemoterapii a do tří do rána jsem ležela v posteli, čučela do stropu a nemohla usnout. Začala jsem uvažovat nad psaním blogu abych se z toho všeho nezbláznila. Když to ale zveřejníte tak se celá odhalíte a na to jsem jěště nebyla psychicky připravená. Zlom nastal v srpnu kdy jsem si řekla dost a šla s kůži na trh protože už i u mě začaly vylézat kostlivci ze skříně /psychické  problémy/. Založila si profil na instagramu s názvem Prsavsupliku a začala psát o tom jak léčba probíha/la, o radostech a strastech ze života onkologicky nemocné maminy…Jak probíhala chemoterapie, moje rozhodnutí proč jsem se rozhodla jít na oboustannou mastektomii a o mnohem více se dozvíte příště. Zuzana

zdroj: Zuzana – prsavsupliku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *