Poprvé jsem si toho všiml ráno při telefonování. Začal mi přesklakovat hlas, jako bych mutoval, ačkoliv mi bylo 21. Řekl jsem si, že asi nejsem rozmluvenej nebo jsem se nachladil. Do večera už jsem nemluvil vůbec, jenom potichu šeptal. Myslel jsem si, že to je nachlazení a protože jsem lempl, místo abych šel k lékaři, naordinoval jsem si horké čaje, citrón. Za pár dní se objevily dost podivné příznaky. noci jsem se začal šíleně potit a přitom mi byla stále zima. Spal jsem ve svetru, teplákách, ponožkách a stále jsem se klepal zimou. Přitom jsem se potil tak, jako bych právě vylezl ze sprchy. Za noc jsem se musel několikrát převlékat. Po týdnu „nachlazení“ neustupovalo, naopak se situace stále zhoršovala. Začal jsem mít problémy s polykáním, nemohl jsem se napít, aniž bych se nezačal dávit. Řekl jsem si aha, asi závažnější nachlazení, otok krku. Na krku už se pomalu začala rýsovat jedna velká a jedna menší boule. Velká byla necitlivá, malá na dotek bolela. Rozhodl jsem se nasadit těžší kalibr a obstaral si antibiotika. Dobral jsem balení, od prvního dne uběhl měsíc a stále žádná změna k lepšímu. Navíc jsem ještě hodně zhubnul. Dorazil jsem tedy k lékaři. Ten samozřejmě něco tušil, ale nic mi neřekl a poslal mě do nemocnice na Karlák v Praze. V tu chvíli se rozeběhla celá lékařská mašinérie 🙂 Během dvou dnů jsem absolvoval víc vyšetření, než za celý dosavadní život, včetně odběru kostní dřeně. Začal jsem brát vysoké dávky steroidů, okamžitě následovala operace s cílem odebrat vzorky pro histologii a krátce na to blesk z čistého nebe: Máte rakovinu lymfatických uzlin, v mediastinu nádor o velikosti pěsti. Okamžitý nástup na chemoterapii. Nicméně díky skvělému psychologickému působení veškerého personálu od sester po lékaře jsem nepochyboval o tom, že léčba bude úspěšná. Po první dávce to byla pohoda, jenom se mi trochu motala hlava. S každou další dávkou jsem to snášel stále hůř a hůř. Po určité době to už došlo do stádia, kdy jen jsem ráno vstoupil na oddělení hematologie, kam jsem si chodil pro chemoterapii, okamžitě mě praštil do nosu šílený zápach tohoto konkrétního oddělení. Né že by to tam smrdělo, normální člověk to vůbec necítí. Ale postupem času jsem to oddělení poznal po čuchu a ten pach byl hrozně intenzivní. Během několika sekund jsem začal zvracet, takže jsem to praktikoval tak, že přede dveřmi jsem se nadechl a pak se zatajeným dechem rychle běžel na záchod se vyzvracet. Pak jsem měl pár minut klid, takže nahlásit svou přítomnost, vyzvracet se znovu, dojít na krevní test, počkat na výsledek (10 minut), vyzvracet se znovu a nastoupit na léčbu. Celá aplikace chemoterapie trvala vždy asi dvě hodiny. Ke konci už se mi zvedal žaludek permanentně, takže jsem musel žádat o zklidňující injekci, která vždy nevolnost vyřešila. Po prvním podání vyřešila nevolnost na někoik dní dopředu, ale interval se stále zkracoval (návyk) a nakonec měla účinost asi 30 minut 🙁 Ty nevolnosti byly asi to nejhorší během léčby. Samozřejmě mi vypadaly vlasy, obočí, objevila se dost nepřájemná zácpa, i drobný škrábanec se vůbec nechtěl hojit a tak jsem si musel dávat veliký pozor na jakékoliv zranění, škrábnutí v ústech kartáčkem na zuby znamenalo mít zakrátko plnou pusu nehojících se aftů atd. Ke konci se přidala bolestivá plíseň v ústech, ale naštěstí až při poslední dávce chemoterapie, jinak bych to asi nepřežil 🙂 Léčba byla úspěšná, během půl roku jsem získal opět vlasy, přibral ztracených 20kg (ze 60 na 80) a začal zase normálně žít. Je to už 7 let a zatím je všechno ok 🙂 Martin
Pátek, 04 října, 2024
