Jmenuju se Josef Bláha, říkají mi Pepíčku či „Pupku“ a je mi 5 let. Než jsem onemocněl,chodil jsem do školky u Plavecké haly na klíši. Miluji špagety,bramborový knedlíky a čtení pohádek od maminky Když vás nemoc srazí k zemi, musíte vstát Ve svém prvním blogu Petra S. (30 let) velmi autenticky přibližuje pocity, obavy a pochybnosti, jaké se ženě honí hlavou, když jí lékař/ka sděluje onu špatnou zprávu. Přesto Petra s odstupem pouhého roku říká, že ji rakovina prsu v konečném důsledku nabila chutí do života, nadhledem a […] Zdravím všechny, kteří se rozhodli přečíst si můj příběh.Jmenuji se Adéla, je mi 28, jsem markeťačka a ve volném čase běžkyně. V červnu 2020 jsem poprvé vyhledala pomoc psychiatra, a beru antidepresiva na zmírnění úzkostných stavů. I přesto můj psychický stav v prosinci došel do té fáze, kdy jsem skončila hospitalizovaná v Bohnicích. Na úvod […] Hezký den,chtěla bych jen napsat pár řádků a zároven popřát moc zdravíčka všem které tato nemoc potkala.Je mezi Vámi i moje maminka,které je 45let,prodělala rakovinu pravého prsa které ji vzali,zvládli jsme to a bylo dobře dokud půl roku chodila k lékaři s bolestmi až pak po té době jí konečně pan "doktor,,poslal na vyšetření a […]
Doporučené články
Petra: Skutečné příběhy žen s rakovinou prsu (2. díl)
Jak jsem skončila v Bohnicích
Váš příběh – Katka

Pepíček a jeho příběh
Jmenuju se Josef Bláha, říkají mi Pepíčku či „Pupku“ a je mi 5 let. Než jsem onemocněl,chodil jsem do školky u Plavecké haly na klíši. Miluji špagety,bramborový knedlíky a čtení pohádek od maminky


