Biologická léčba spočívá v podávání léků, které posilují organismus v boji proti nádorům. Synonymy pro tuto léčbu jsou imunoterapie, bioterapie nebo léčba modulátory biologické odpovědi (BRMT).
Obranyschopnost organizmu je zajištěna komplexní sítí různých typů buněk imunitního systému. Imunitní systém je za ideálních podmínek schopen rozeznat zdravé a nádorové buňky. Nádor se rozvíjí buď proto, že imunita selhala v tomto rozpoznání a ničení poškozených buněk, nebo je nádorová buňka natolik shodná s buňkou zdravou, že rozpoznání není možné.
Biologická léčba působí různými způsoby:
- Označuje nádorové buňky, a tím je činí více náchylné ke zničení imunitním systémem (monoklonální protilátky)
- Zvyšuje schopnost buněk imunitního systému (makrofágů, NK buněk (přirozených zabíječů) a T-lymfocytů) ničit nádorové buňky (interferon alfa, interleukin 2)
- Oslabuje růstové schopnosti nádorových buněk, které se pak pod vlivem bioterapie svým chováním přibližují buňkám normálním
- Zamezují buňkám, ve kterých již vznikly některé přednádorové (dysplastické) změny, v dokončení přeměny na buňky zhoubné
- Zabraňují šíření nádorových buněk z míst prvotního nádoru do vzdálených míst těla
Typy biologické léčby používané v onkologii:
Interferon alfa je součástí léčebných schémat u zhoubných nádorů ledvin, u maligního melanomu, karcinoidu a některých onemocnění krvetvorby. Podává se podkožně, z vedlejších účinků se nejčastěji můžeme setkat s horečkami.
Interleukin 2 se s úspěchem uplatňuje v léčbě nádorů ledvin a maligního melanomu. Podává se nitrožilně nebo podkožně. Má více nežádoucích účinků než interferony – zvláště nepříjemné jsou poklesy krevního tlaku. V místech vpichu často zůstávají několik týdnů bolestivá zarudnutí.
V klinické praxi se používá mnoho tzv. monoklonálních protilátek. V zásadě napodobuje jejich aktivita použití některých protijedů nebo protiinfekčních vakcín (např. tetanového séra). Jsou přínosné v kombinacích s chemoterapií při léčbě nádorů prsu, onemocnění krvetvorby, ověřuje se jejich účinnost u nádorů tlustého střeva. Jejich účinnost může být dále posílena navázáním radioaktivních látek nebo protinádorových léků.
K metodám biologické léčby, které se dosud používají pouze v rámci klinických studií, patří využití protinádorových vakcín, nádor infiltrujících lymfocytů, přirozených zabíječů aktivovaných lymfokiny a některých nověji objevených látek, které ovlivňují reaktivitu imunitního systému (interleukinu 6, interleukinu 12, tumor nekrotizujícího faktoru alfa, transformujícího růstového faktoru beta, a dalších).
