Většina lidí má jen mlhavou představu o tom, co je rakovina, ale čím víc se k této nemoci přiblíží, tím je jim jasnější, že jejich porozumění je nedostatečné. Je velmi důležité vědět, co je rakovina. Takže co je to?
Rakovina nebo též nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace vlastních buněk organismu se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst, ačkoli za normálních okolností jsou buňky schopny svou mutaci detekovat a opravit, anebo se případně alespoň seberozložit apoptózou. Bujení pak může být naprosto neškodné (např. bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (např. některé nádory krve – některé leukémie). Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy; výjimku z tohoto pravidla představují maligní nádory mozku, které jen vzácně zakládají metastázy.
Pokud požádáte onkologa o vysvětlení, o jakou nemoc jde, velmi pravděpodobně vám řekne něco takového: Rakovina je souhrnný název pro celou řadu nemocí – až 2000 i víc. Každá jednotlivá nemoc má svou vlastní jedinečnou biologii a je třeba ji napadnout (léčit) pro ni specifickým způsobem. Společným znakem všech těchto nemocí je, že se projevují nekontrolovatelným růstem zhoubných (maligních) buněk. Buňka je zhoubná, pokud ztratila schopnost zaniknout přirozeným předprogramovaným buněčným způsobem (proces známý jako apoptóza) a snadno se šíří do dalších částí těla, čímž roznáší i onemocnění. Tak se liší zhoubný nádor od nezhoubného (benigního).
Z tohoto pohledu je zřejmé, že na maligní buňky nahlížíme jako na nepřítele. Jednoduše představují cosi, co je třeba eliminovat. Můžeme použít analogii, že jsou cizími nájezdníky – jako marťani v knize H. G. Wellse Válka světů. Nejlepší způsob, jak se s nimi vypořádat, je zabít je, zneškodnit, odstranit, otrávit, napadnout je zbraněmi. Přesně takové postupy se používají při ortodoxních postupech v léčbě rakoviny.
Není to však jediný způsob pohledu na rakovinu. Celostní terapeuti pohlížejí na rakovinu jiným způsobem. Říkají, že zhoubné buňky nejsou nemocí. Zdůrazňují, že rakovinné buňky nejsou cizími nájezdníky Byly spíše vlastními kmenovými buňkami těla, které se z nějakého důvodu nevyvíjely normálně – tak, aby z nich vznikly normální tkáňové buňky – a místo toho se vyvíjely abnormálně a staly se z nich rakovinné buňky. Něco se muselo buňkám přihodit, aby se vyvíjely abnormálně.
Potud se všichni shodneme. Ortodoxní onkologové však tvrdí, že problém leží uvnitř buňky, v samém jádru DNA. Ve zkratce, je to buňka s geny, jež se z nějakého neznámého důvodu, se kterým bychom si neměli lámat hlavu, staly zhoubnými a deviantními. Jde o problém mutace umožňující zrození „zlovolného potomka“, a proto je třeba buňku odstranit. Celostní terapeut však v tuto chvíli zvedá prst a říká: „Počkejte, ne tak rychle. Vynechali jste zásadní otázku. Buňky se nestanou zhoubnými jen tak bezdůvodně a s vysvětlením, že jde o náhodu či náhlou, nevysvětlitelnou mutaci, na nás nechoďte.“ Pokud je mutace spouští, pak musel spoušť zmáčknout nějaký vnější faktor. Je to samotné tělo, buněčný metabolismus v okolních tkáních způsobuje proměnu buněk. Jednoduše řečeno, buňka vyrůstající ve zdravém prostředí se bude nadále vyvíjet zdravým způsobem. Buňka vyrůstající v nezdravém prostředí se stane deviantní. Stane se deviantní, protože je to jediný způsob, jak může v nezdravé tkáni přežít. Pokud tedy změníme stav prostředí z nezdravého na zdravé, může se rakovinná buňka proměnit zpět v normální buňku.
Celostní terapeuti jsou přesvědčeni, že proměna tělesných tkání ve zdravé stačí k uzdravení z rakoviny. Vidíme tedy, že pohlíží na rakovinné buňkyjako na symptomy nemoci, nikoli jako na nemoc samu o sobě. Jestli je to tak, co je tedy onou nemocí? Nemoc je jednoduše řečeno nezdravý stav těla. Co znamená „nezdravý“v tomto kontextu si podrobněji rozebereme později.
Jinak řečeno, rakovina není zlo ani neznámý nepřítel. Je ve skutečnosti naším přítelem, možná přítelem v přestrojení, přesto přítelem. Přítelem, který zuřivě signalizuje, že je v těle velký problém.
Myšlenka, že rakovina je přítelem, vás možná překvapí. Pro ty, kteří si to uvědomí a uvědomí si to opravdu, ne s obavami, ale jako signál k probuzení, je taková reakce přirozená. Herečka Mandy Patikin napsala: „ Nejdůležitější událostí v mém životě bylo onemocnění rakovinou, protože mi ukázala, jak moc miluji život, svou rodinu, přátele a svou práci. Naučila mě, že si musím každý den dopřát nějakou klidnou chvíli a trochu duševní pohody. Nikdy jsem nebyla schopná vydržet dlouho při meditaci, ale v současnosti ji praktikuji každý den. Jsem jako malý začátečník, Zen Buddhista.“
Má smysl zastřelit posla? Má smysl ignorovat vzkaz?
Názorový střet ohledně základní příčiny rakoviny – mutace versus metabolismus – má pro nás dalekosáhlé důsledky. Než se pustíme do hledání řešení, musíme vědět, v čem problém spočívá. Když se rozhodneme léčit rakovinu, musíme si ujasnit, čeho chceme léčbou dosáhnout.
Z pohledu onkologů je jediným podstatným cílem zabít zhoubné buňky Z pohledu celostních terapeutů nejde však o nic jiného než o podvod. Řekněme, že se onkologovi podaří zabít všechny zhoubné buňky – co potom? Hlubší příčiny se léčba nijak dotkla. Nezdravý metabolismus bude dál produkovat nové rakovinné buňky, a ty bude třeba znovu odstranit. Kolikrát bude pacient schopen snášet tak těžký trest (a zmíněné metody jsou trestem)? Ve skutečnosti většina lidí vyhledávající alternativní metody léčby jsou lidé, kteří zakusili ortodoxní systém léčby. Tentokrát už vědí, že tím vším nechtějí projít znovu. Celostní terapeut zastává názor, že zhoubné rakovinné buňky mají schopnost se nějakým způsobem samy uzdravit, většinou tím, že se přemění zpět v normální buňky a ihned poté začnou samy od sebe umírat (apoptóza), ale jen za předpokladu, že se nám podaří dostat tělo zpět do stavu zdraví.
zdroj:http://zdravi.doktorka.cz
