Jenom v naší zemi stovky pacientů ročně. Přes veškeré pokroky současné medicíny stále existují nemoci, které jednodušším způsobem vyléčit nelze a u kterých např. chemoterapie, imunoterapie či jiné moderní postupy mohou vést jen k dočasnému zastavení choroby. To sice přinese zlepšení subjektivního i celkového stavu, nemoc však v těle zůstává a po určité, delší či kratší době se vrací. V takových případech je samozřejmě potřeba porovnat rizika, která transplantace může přinést, s budoucími riziky vyplývajícími ze samotné choroby. Situace u každého nemocného je zcela individuální a individuální musí být i rada lékaře, pokud pro ten či onen případ transplantaci dřeně doporučí či ne. Povinností lékaře je vysvětlit nemocnému i jeho rodině všechny okolnosti jednotlivého případu, možnosti, které mohu přinést různé jiné typy léčení a pokusit se o spravedlivý odhad budoucí prognózy. Samozřejmě také velmi záleží na tom, zda vhodný dárce dřeně může být k dispozici nebo ne. Definitivní rozhodnutí, zda se vydat cestou transplantace nebo ne, ale vždycky zůstane na pacientovi.
Nemoci, které se dnes léčí transplantací dřeně, jsou:
– Některé typy akutních i chronických leukémií (u dospělých i u dětí)
Tzv. preleukemické stavy (myelodysplastický syndrom, Fanconiho anémie aj.)
– Některé zhoubné nádory dospělých i dětí
– Těžké krvetvorné útlumy, nezvladatelné konvenční terapií (těžká aplastická anémie aj.)
– Těžké vrozené poruchy imunity u dětí
– Někeré vrozené poruchy látkové přeměny a další (obvykle již vzácné) odchylky, související s vadami krve a obranyschopnosti
Každopádně „běh na dlouhou trať“. I když se dárce dřeně pro nemocného vybere sebelépe, trvá dlouho, většinu řadu dlouhých měsíců, než si transplantované krvinky v těle nového nositele zvyknou a naučí se je považovat za svoje. Systém obranyschopnosti organismu se po transplantaci vytváří od samého začátku, jako u ještě nenarozeného dítěte, z nových darovaných krvinek. Po transplantaci se mění kupříkladu i tak charakteristický znak, jako je krevní skupina: pacient po transplantaci získává doživotně krevní skupinu svého dárce.
Úskalí je mnoho a třebaže je nemocný po transplantaci pod velice pečlivým lékařským dohledem a řadu měsíců užívá léky, které jej mají ochránit a napomoci k postupné stabilizaci stavu, rizika existují a mohou být i smrtelná. Přesto, pokud se podaří přejít po pomyslné úzké lávce přes rozvodněnou řeku na druhý břeh, na protějším, třeba i vzdáleném břehu čeká uzdravení. Nemocný, který se touto obtížnou cestou vydá, může ztratit, může ale také definitivně vyhrát a překonat chorobu, nad kterou jinak zvítězit nelze.
Jednoduše odpovědět je velmi těžké. Úspěch transplantace záleží na mnoha věcech: na typu původní nemoci, na její fázi, na výběru dárce, na věku a kondici nemocného a řadě dalších okolností. Obecně lepší výsledky transplantací jsou u dětí a mladých lidí. Postupující vývoj transplantační medicíny a metod podpůrné léčby ale dává nemalou šanci i mnoha lidem ve vyšším věku, kdy byly dříve transplantace nemyslitelné.
Výsledky nepříbuzenských transplantací od mladých dobře vybraných dárců jsou dnes plně srovnatelné s výsledky transplantací s použitím příbuzného dárce. Při pečlivě zvážené indikaci nabízejí šanci na uzdravení z nemocí, které jsou jiným jednodušším způsobem dlouhodobě nezvládnutelné. Přesto, individuální rizika transplantace pro konkrétní jednotlivý případ může posoudit s čistým svědomín jen odborník, který průběh nemoci u svého pacienta dopodrobna zná a zná i výhledy, které v daném případě může poskytnout netransplantační léčba. Pro pacienty nezbývá lepší rada, než o své situaci otevřeně hovořit, získat dostatek racionálních informací a podle nich volit svou budoucí cestu.
Hledáte-li další informace na webu, můžete použít také odkazy na stránky Hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň.
