Dnes je den a to druhý rok co nám odešel milovaný tatínek 
Dva roky utekly jak voda v potoce a mě stále bolí srdíčko…Vždycky jsem si říkal, že čím déle to bude od smrti, tím to bude lepší a snažší ale bohužel opak je pravdou 
Když jsem dnes byl na hřbitově, tak jsem tam byl ůplně sám. To ticho které tam je, je pro mne moc důležité. Ať už mi někdo věří nebo ne tak v tom tichu slyším taťkovo hlásek….hlásek jak na mě mluví a nebo jak na mě řve když jsem ho naštval 
Vidím ho a slyším ho všude…. Proto sem dávám i video které jsem udělal pro něj. Je ze závodu jako minuly rok. Tento závod jsem začal jezdit před 5 lety….byl to můj první závod v cyklistice. Ale od doby co taťka odešel, tak ho věnuji jen a jen jemu. A tak toto video je druhým co jsem pro něj jel. Jel jsem do oblak…. jel jsem do kopců až na vrchol kde byl cíl. NE, cíl pro první, druhý nebo třetí místo ale cíl pro tátu. Kde na mě čekal. A smál se jak se řítím do cíle. Jak se směje a řve na mě…Davide makej
