Dnes 9.11.2008 je to rok co odešel z našeho světa můj milovaný a odvážný tatínek. A především hrdina. Přesně před rokem 9.11.2007 mě a mamince zemřel náš tatínek a manžel. Proč píšu hrdina? Protože opravdu byl. Staral se o naši rodinu krásně,odvážně a hrdinsky. Bojoval až do svých konečných sil…přes nemoc jezdil dál na svém milujícím kole. Dál chodil za svým koníčkem na zahradu, kterou miloval. Dělal pro naši rodinu tolik věcí, že se to sem ani nevejde napsat. Ten kdo potřeboval s něčím pomoci, tak vždycky šel a pomohl. Vždycky se na tátu dalo spolehnout. Byl to člověk ve kterém jsem viděl statečného chlapa ! Chlap a manžel jak má být ! Proto píšu hrdina. Některé z vás to možná nic neříká, protože jste ho neznaly, ale ten kdo ho poznal nebo znal, tak ví o čem tu píšu.
Utekl rok a stále mě a mojí mamce bolí srdce 
Je to těžké takhle žít a každý den se probouzet s tím, že tu není náš táta 
Ale jedno vím jistě. Když někdo umře,neznamená to,že odejde… Pravda je taková, že když někdo odejde, někdo hodně blízký, tak to člověk odmítá přijmout. Jedině naše duše je s tím srovnaná a vlastně vyrovnaná,protože jinak to ani nemůže být. Zůstávají vzpomínky a obrázky, které máme napsané do naší duše. Pravda je i to, že k životu patří prohry i VÍTĚZSTVÍ. A Pro nás všechny platí jediná možnost BOJOVAT! Věřte, ten kdo odešel nás vlastně nikdy neopouští. Ani můj táta tak ani někdo jiný koho jste měli rádi. Začátkem článku jsem psal sám osobně ale něco je tu napsané i od jednoho človíčka, kterého moc neznám ale určitě si tu cestu najdeme a budeme si navzájem pomáhat. Když jsem si četl právě jeho článek, který jsem vložil, tak jsem si uvědomil pár věcí…má pravdu a moc mu vděčím že to napsal. Moc mi to pomohlo a děkuji za pomoc.
