Na přemýšlení…
Zde jsem vložil pár vět na přemýšlení… Nechci tím nikoho urazit nebo nějak změnit váš názor na svět a na tuhle nemoc. Některé jsou přímo s mé hlavy a některé od jiných lidí od kterých jsem si to vložil do své hlavičky a tak se s tím chci podělit i s vámi 
Začnu prvním článkem, který jsem si přečetl v jedné zajímavé knize…
Píše se rok 1997 2. října…..
Ahoj, Lanci, co se děje ?
Spousta věcí, odsekl jsem zlostně. Děje se spousta věcí.
Co tím chceš říct ?
Já Ehm… !
Dosud jsem to ještě nahlas nevyslovil.
Cože ? Naléhal Scott.
Otevřel jsem ústa a zase jsem je zavřel, pak jsem
je otevřel znovu.
,,Mám rakovinu, odpověděl jsem.
Rozplakal jsem se.
A pak v tu chvíli, jsem si to uvědomil: Mohl bych přijít
i o život. NE jen o sport.
Mohl bych přijít o život.
,,Pomalá smrt pro mě není. Nedělám nic pomalu, dokonce
ani nedýchám pomalu. Všechno dělám rychle: Jím rychle,
spím rychle.
,,Tohle je základní pravda, kterou poznáte. Lidé umírají.
A když tohle pochopíte, všechno ostatní vám připadá nepodstatné.
,,Měl jsem rakovinu. Byl jsem v šoku. Panebože,
nikdy nebudu moct závodit. Nikoli: Panebože, já umřu.
Nikoli: Panebože, nikdy nebudu mít děti. Ale první bylo:
Panebože, už nikdy nebudu závodit.
,,Proč děti milují kola ? Je to osvobození a nazávislost,
kolo symbolizuje svobodný pohyb, bez příkazů a
bez dospělých.
,,Synku nikdy nic nevzdávej, odpověděla.
,,Vydrž, synku dokážeš to, povzbuzovala mě.
Jsem vyřízený, odpověděl jsem. Složil jsem se !
Jasně, kývla hlavou. Ale vzdát to nemůžeš. I kdybys
měl cílem projít !
Do cíle jsem došel.
,,Maminka mě usměrňovala. Koukej, ( jméno ), jestli se máš
někam dostat, budeš to muset udělat sám, nikdo jiný
to za tebe neudělá !
Maminka se stala mým nejlepším přítelem a nejvěrnějším
spojencem.
,,Jestli tomu nedáš 110%, nedokážeš to !
opakovala mi.
,,Maminku u dvěří neodkládám !!
,,Jsem rozhodnutý s tou nemocí bojovat, uzavřel jsem
tiskovku. A zvítězím !!
,,Dokuď jsem se mohl pohybovat, byl jsem zdravý.
,,Zkusil jsem s tím smlouvat. Jestli jde o to, že už
nikdy nebudu jezdit na kole, ale budu žít, tak to beru,
pomyslel jsem si. ukaž kde se to má podškrábnout, a
já to podepíšu. Udělám ještě něco, vrátím se do školy,
budu dělat popeláře, cokoli. Jenom mě nech žít.
,,Odtud. se budete plazit,, oznámil mi.“
Lékař pokračoval: budu vás zabíjet. Každý den vás
zabiju a pak vás zase přivedu k životu. Půjdeme po
vás chemií, znovu a znovu. Nebudete schopný ani chodit.
Nešetřil mě: ,,až skončíme budeme vás v podstatě muset
zase naučit chodit“
,,Jakou mám naději ? ,,Máte špatný začátek,“ Odpověděl.
,,Teď jsem věděl, proč se lidé bojí rakoviny: protože to je
pomalá a nevyhnutelná smrt, je to výraz cynismu a
skleslosti ducha.
,,Carpe Diem – Užij dne
,, LIVEstrong – Žij naplno
,,Musím poznat prohru, abych mohl znovu vyhrávat,“
,,Bolest je jen dočasná. Když to ale vzdáte, je to
navždycky.
,,Když máte chuť vzdát, musíte se nejdřív zeptat sami
sebe, jestli s tím pak chcete žít.
,,Byl jsem unavený, když jsem se vzbudil, unavený, když
jsem jedl, unavený, když jsem se sprchoval. Prospal
jsem dvacet hodin denně, jako bych si vzal ten nejsilnější
prášek na spaní, který kdy existoval. Jednou ráno jsem se
probudil tak unavený, žejsem se nemohl ani odplazit do
koupelny. Mylsím, že budu zvracet, Varoval jsem maminku. Pomohla
mi z nemocniční postele a já se na ni zavěsil, potácel
se přes místnost zlomnený v pase a pyžamo se mi rozevíralo.
,,Rakovina vám nemůže vzít duši. A nemůže vám vzít lásku.
,,Když něco chcete, nejdřív musíte sami něco dát.
,,Jste vyléčený, tak jděte a žijte. Šťastnou cestu.
